„Písně něžné jako dotek rtů a naléhavé jako bušení srdce.“

Jsem písničkářka a básnířka, žijící v Brně, původem z Přerova. Hraji autorské písně, které žánrově vyrůstají z folku a občas zabloudí k blues.

Slyšet jste mě mohli na různých místech - v kavárnách, na vernisážích, v ulicích měst, v rádiu nebo například i na festivalu ve vlaku.

Svou tvorbou se snažím zrcadlit vnitřní emoce a prožitky, které jsou nám všem společné. Mým cílem je rozvíjet se v tvorbě novými směry a dotknout se svými písněmi a básněmi duší druhých lidí.

Má cesta k poezii a hudbě

V roce 2009 jsem se začala intenzivněji věnovat psaní, i když můj svět byl odjakživa plný slov. Jako dítě jsem psávala pohádky. Později úvahy a deník. Pak přišly první básnické pokusy. A až o několik let později tvůrčí vlna, která nastartovala mé kreativní pnutí.

Poprvé jsem své básně veřejně prezentovala v květnu 2015 na večeru autorského čtení v rámci festivalu Spolu out. Následující rok jsem začala připravovat společnou básnickou sbírku Jemnocit.

Nezůstalo u básní. Slova se oblékla do tónů. A z poetických textů začaly vznikat písně. Poprvé jste mohli mé písně zaslechnout na podzim roku 2016 na křtu básnické sbírky Jemnocit, z níž se zrodilo hudebně-poetické duo Jinotaje.

Na jaře 2018 jsem se vydala na sólovou dráhu zpěvačky s kytarou nebo také kytaristky s poetickou duší. V roce 2019 jsem postoupila z 2. místa Jihomoravského oblastního kola do semifinále interpretační soutěže na festivalu Porta. V roce 2020 jsem byla semifinalistkou v soutěži Houpací kůň. A v roce 2021 jsem byla oceněna v kategorii hudba v projektu Nadace E-MOC-E.

Mou inspirací jsou vnitřní pocity. Jejich barvy a zvuky, jejich chutě a doteky. A rytmus, který je žene z hloubi duše na povrch.