Před týdnem jsem měla tu úžasnou příležitost být součástí toho, když se plní někomu tvůrčí sen. Sama jsem si ten svůj začala plnit před dvěma lety při vydávání básnické sbírky Jemnocit s Veronikou a Markétou Spen Krejčí a následně při koncertech Jinotajů. A v obou projektech jsem zažila radost, jakou lze zažít jen při sdílení kreativní energie. O to víc mě teď těší zážitek z prolnutí tvůrčích světů hudby a malířství.

3. května proběhla v Kafe na gauči vernisáž výstavy obrazů talentované malířky Eleanor Skurské. Měla jsem tu čest být u příprav celé akce a vernisáž moderovat. A mé písně dostaly příležitost zaznít v prostoru obklopeném úžasnými obrazy niterných barev, v příjemně naladěné atmosféře publika, které se nořilo do každého plátna, jejich světel i stínů.

Výstava potrvá do 8.6., kdy se uskuteční zakončení výstavy, jejímž mottem je „Když už nezůstane nic a nikdo, umění tu bude vždy, a to má smysl.“ (Eleanor)

Pár fotek z vernisáže: