Domů (2014-2016)
Básně o nacházení a ztrátě. O putování životem. A návratech.
vybrané ukázky:
těsně nad hladinou
bez kyslíku
tak trochu bez dechu
tak trochu sama bez sebe
nořím se do vrstev
ať unášejí mě
obrazy, slova
blouznivě a lehce
jak papírový drak
lapený ve hře s podzimem
bez větru klesá k zemi
ve vichřici se láme
a propadá do sebe
zatímco listí nenuceně šustí pod nohama
a ulehá do hliněné postele
občas lepí se mi bolest na paty
a vzpomínky na duši
jak žvýkačky na podrážku
asi že stárnu
stačí je seškrábnout a zahodit
a volným krokem vejít do nových chvil
a někdy jen tak z nudy
prohlížím staré fotky
asi že stárnu
upřednostňuji poklidné večery
s trochou citového masochismu
nad sklenkou vína
když ulehám o půlnoci
s těžkou myslí
a lehkým srdcem
asi že stárnu
lásky odkládám u postele
a probouzejí mě až k ránu
Jsi emoční sadistka
A já masochistka
„A to je to, čo nás spája“ (Čokovoko)
Zdám se ti málo svlečená, málo nahá
Loupeš mě jako cibuli
Jen neplač, drahá
A přeřízni mě v půli
Víc do hloubky a níž
Prý držím si tě od těla
Chceš sdílení, být blíž
Ač praskají mi žebra
Jak rozpínáš se v hrudním koši
„Chci všechno“
Tak jdi dál a vem si i mou duši
„asi žijeme z extrémních emocí“ (ZZ)
unášené větrem našich vášní
noříme se do sebe
návraty domů jsou tak zvláštní...
„ale někdy víc“ (ZZ)
strpět musíme loučení
zůstávat na místě bolí
v rozcestí mezi ztrátami
duše svobodu volí