Jenoféfa Beta

necháváš ve mně stopy
jak písmena na papíře
němá znaménka interpunkce
uvíznutá v díře
mezi komorou a síní
a s nimi
vůně tvé kůže
co v záhybech šatů číhá
míhá se vzduchem líně
jako bys tu byla, živá

doutnají ve mně slova
žhavý uhlíky, který pálí zevnitř
na povrchu temný a hrubý
uvnitř jako roztékající se oheň
přeju si, abys natáhla ruku
a neucukla
ve strachu že se spálíš
svoje prsty abys ponořila do mě
a dosáhla až na dno
a vzala ty žhnoucí úlomky
a přitiskla si je k srdci

Když dám ti přečíst své řádky
vysměješ se mi,
nebo si je vložíš do srdce?

Roztrháš je na kousíčky
a zabalíš se
do cárů mojí duše

A pak řekneš,
suše,
Děkuju "za sbírku"...

Ne, ty ne
Možná odpovíš mlčením
a možná mým slovům vyznáš lásku

Jen prosím svlékni se,
až je budeš číst,
ať jsme nahé obě