Jenoféfa Beta

výlety do oblak
prstem po mapách
po nocích píšem si básně
a přes den vyměňujem klíče od vzdušných zámků
vznášíš se jak list v povětří
jsi zpěvavý pták na větvi
a já jsem ta větev
kořeny spjatá se zemí
cvrlikáš a letíš do světa
přeju si ať zbuduješ u mě hnízdo
a společně pečujeme o ptačí děti

Raději mlčíme
To aby slova nevysvlékla nás do naha
Trapnost držíme kolem ramen když přešlapujeme na místě
Hrdé masky vězní naše obličeje
Snad umlčí tu zranitelnost
V pláči dětských duší co bojí se opuštění
Prosíme city o odpuštění
Když mučíme se den za dnem
To ticho nám sluší
Jako šaty šité z bolesti

Do rána
Mlčky
Vstříc slunci nechám se unášet
A navečer
Posbírám pár kamenů
Z rozebraných hradeb
Stisknu tě na chvíli
Pevně
A budu sledovat
Jak odjíždíš
A oheň ze včerejška
Dohořívá

starým láskám zrezivěly
zámky i truhlice
nové lásce chci odemykat
a vítat ji v každém dni
i v každém pokoji
nesměle pouštíš mě blíž
trochu nerudně a s obavami
že přeskládám tvůj nábytek
i když těší tě, když se věci hýbou

vytáhneme staré knihy
a pod nánosem prachu
přečteme si o bolestech a usínání
sladkobolné vzpomínání
svěříme do jedniček a nul
a ve stínu lamp
budeme rozjímat
jak můžeme se neztratit
a milovat