Do kobiety

Znáš ty vůbec, květe, ty ptáče, Co v sobě nese „milovat“? Není to píseň, co s ránem skape, Ba plamen, co v tmě plápolá. Svět jasem plane, srdce se chvěje, Sny dotekem se stávají Když oči září Noc v klín se skloní Hvězdy dojetím padají Tak poslouchej! Miluji - neznamená: „Chci být tvou královnou , zahrň mě květinami... Utop mě v polibcích... Zalij má rána sluncem... a noci stříbrem Vítej mě s úsměvem a buď mým stínem..." „Kocham" - to znaczy: ja chcę być dla ciebie Prawdy i dobra, i piękna zaklęciem, Umiłowanym twej duszy dziecięciem, Twoim marzeniem o niebie... Chcę domu twego być białym powojem, Twojemu czołu od skwarów ochroną, Chcę być twą myślą i ramieniem twojem I przyjacielem, i żoną! Jeśli w twych piersiach, kobieto, nie bije Serce do takiej podniosłej miłości, Nie mów ty „kocham" nikomu na ziemi! Jestli v tvé hrudi, ženo, nebije srdce pro tak vznešenou lásku, Neříkej „miluji tě" nikomu na světě! Neříkej „,miluji tě" nikomu na světě! Nie mów ty „kocham" Nie mów ty „kocham" Neříkej „miluji tě" Neříkej „miluji tě" Nie mów ty „kocham" Nie mów ty „kocham" Neříkej „miluji tě" Neříkej „miluji tě" Nie mów ty „kocham" nikomu na ziemi!