Ještě naposled

Setkaly se naše oči v nich dvě duše co prošly staletí i když náš čas jednou skončí sdílíme své dary i prokletí Když vstoupí ti do života múza je to kouzelný poezií líbá tvoje ústa když trávíš chvíle vedle ní Ještě naposled mě objímáš ještě naposled tě mám a ty mě máš zbavíme se vět, zůstane nahé mlčení miliony let se do vteřin promění Vzpomínáme jak nám bylo když poznávaly jsme svá zranění jak zběsile mi srdce bilo při každém loučení Teď znám tvé temné kouty a ty zase mé a až rozdělí nás roky světlem budem spojené Ještě naposled tě objímám ještě naposled mě máš a já tě mám než zhroutí se svět a naše city pohltí prach ohlídnem se zpět na chvíle kdy neměly jsme strach že otevře se nebe a utopí nás v bouři a naše sny rozplynou se v moři zvedne se vítr a odvane nás v dálky z cizích světů nenajdem cestu zpátky zasype nás hlína a pohřbí v zemi i hlasitý slova zůstanou němý až vzplanou ohně všech našich vášní shoříme spolu a bude to krásný