Křehkosti samoty

Když upínám zrak do tmy myslím na to jak je ti jestli vlečeš svou tíhu a padáš k zemi nebo s lehkostí usínáš a bláhově poddáváš se snění Brečím pro ozvěnu nad odkapávačem Soutěžím s časem (To aby nezpomalil v rychlém běhu) Víš, já... věčně trpět nedovedu Nakonec obě sníme své porce osudu samy pod hvězdami krájíme den za dnem Křehkosti samoty v touze po lásce co pozvedne nás do extáze Křehkosti samoty Však snáze než v hlíně hledat kořeny a brodit se bahnem vyhlížet světlo v proudu vody nad umyvadlem Křehkostí samoty