Ve strunách

Nemůžu psát slova zůstávají bezzubá a němá bez hudby tančí v myšlenkách Nemůžu spát touha prožít svět je neodbytná lačně mě hryže v útrobách Měsíčním svitem přelitá sladce zvoní ve strunách Nemůžu vstát v ostrým slunci rána bolí svou dávku noci spolykám Nemůžu lhát svý duši - i kdybych měla zemřít pro cit brány světa odmykám Ztrácí se za obzor jemně se leskne ve strunách V hlubinách strachu lapená hlasu srdce naslouchám „minulost visí v korunách neohlížej se tam“ Z kůže znovu svlečená na cestu se vydávám i když tíha drtí ramena svůj osud nesem dál